Drápatka

Pro chov postačí menší akvárium s výškou vodního sloupce alespoň 20 cm, které umístíme mimo přímý sluneční svit. Dno akvária může být holé, ale dekorace žábám rozhodně nevadí, spíše naopak, což platí i o vodních rostlinách. Nutno poznamenat, že vzhledem k dravosti těchto žab by rozhodně neměli sdílet akvárium s jinými vodními živočichy. Voda postačí z vodovodu, nejlépe pár hodin odstátá a její teplota by měla mít co nejblíže teplotě vody, ze které byly vyloveny. To platí samozřejmě pro výměnu vody kvůli riziku teplotního šoku. V zajetí můžeme drápatku krmit např. žížalami, roupicemi, malými rybkami či moučnými červy. Drápatky však velmi rády přijímají i syrové maso – drůbeží, rybí či hovězí, nikoli však vepřové. Stejně jako u plazů je tomu tak kvůli jeho nevhodnosti pro přílišný obsah tuku. Někdo doporučuje psí či kočičí granule (rozmočené ve vodě), toto krmení jsem však zatím nezkoušel. Pokud žába nechce syrové maso přijímat a vy naopak nechcete nosit domů moučné červy, můžete zkusit jednoduchou pomoc. Drápatky jsou dravci a jako takoví jsou zvyklé lovit. Proto zkuste kouskem masa pohybovat kmitavě ve vodní hladině, případně uvázat maso na nit a brázdit s ním hladinu. Dříve nebo později po něm žába vystartuje, pokud není nemocná či přežraná. Pokud si žába maso ve vodě nevezme do půl hodiny, odstraníme jej. Obecně však nebývá s krmením drápatek problém, naopak často jsou velice žravé.

Pohlavní dospělosti dosahují drápatky ve věku asi jednoho roku a samci lákají samice skřeky a to hlavně v noci. Páří se v letních měsících a samice snese až 2000 vajíček – poté je třeba dospělé žáby přemístit do jiné nádrže. Pulci se líhnou většinou již druhým dnem a po dvou měsících jsou již zcela přeměněni v žáby.

Zdroj: http://www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=3628&r=3

Achatina

Achatiny, česky oblovky, jsou největší suchozemští plži na světě, jejich ulita může přesáhnout délku 25 cm. Žijí v tropických lesích Střední Afriky, ale rozšířily se i do Jihovýchodní Asie a na okolní ostrovy. Je známo kolem 20 druhů a poddruhů achatin. Já bych vám rád představil Achatinu fulicu a její chov.

Oblovka dravá
Achatina fulica

Popis: ulita A. fulici je velká 15–20 cm. Noha je dlouhá kolem 20 cm. Zbarvení ulity je tmavě hnědé se světlým žíháním. Noha je zbarvena světle hnědě (krémově). Mladé achatiny mají na ulitě černé tečky. Dospělá achatina může vážit přes 100 g.

Chov: Achatiny potřebují prostornější terárium nebo akvárium. Vhodné je starší akvárium zabezpečené z vrchní strany tabulkou skla a mřížkou k větrání. Já své achatiny chovám ve starším akváriu o rozměrech 50×30×30 (d×vך). Jako substrát je nejvhodnější vlhký lignocel, ale pozor, nesmí být mokrý. Rašelina není vhodná, protože po vyschnutí nepřijímá vodu. Jako dekoraci můžeme použít kameny, kusy kůry (nejlépe borovou), větve, umělé rostliny. Živé rostliny se mi neosvědčily, některé byly sežrány a některé achatiny poničily. Terárium každý druhý den postřikuji. Vlhkost by měla být 80–90 %. Při nižší vlhkosti se achatiny zahrabávají do substrátu a zavíčkují se vápenitou blankou, takto se chrání před vyschnutím. Teplota stačí pokojová (25 °C), optimální je kolem 28–33 °C. Osvětlení není nutné, stačí mít terárium na světlém místě. Jako potravu předkládáme veškeré ovoce a zeleninu (jablko, hruška, broskev, okurka, salát, čínské zelí, mrkev), ale hlavní část jídelníčku by měly tvořit listy – smetanky lékařské, jetelu aj. Krmíme každý druhý den v přiměřeném množství, nesežrané zbytky odstraníme, aby se netvořila plíseň, na kterou jsou achatiny náchylné. Terárium čistíme zhruba jednou za měsíc, abychom zamezili rozmnožení roztočů.Občas se může podat i živočišná složka – proužky libového masa, mrtvý hmyz, hovězí srdce. Důležitým prvkem ve stravě je vápník. Je důležitý k růstu ulity a při tvorbě vajíček. Proto achatinám podáváme vápník v podobě sépiové kosti, skořápek nebo i ulity volně žijících plžů. Umělé vápníkové bloky určené pro exotické ptactvo se mi neosvědčily. Při nedostatku vápníku si mohou achatiny navzájem okusovat ulity. Růst poznáme podle světlého proužku na okraji ulity.

Achatiny stejně jako všichni plži, jsou hermafroditi (mají obě pohlaví). Rozmnožují se pohlavně. Pohlavně zralé A. fulici jsou asi od velikosti 8 cm. Kladou kolem 150–250 vajíček, které zahrabávají do substrátu. Vajíčka jsou mírně oválná, asi 3 mm velká, nejdříve je jejich barva bílá, později zežloutnou, jsou chráněny tenkou vápenitou skořápkou. Mladé oblovky se líhnou při pokojové teplotě asi za 14 dní. Po vylíhnutí měří 5 mm a ihned začínají přijímat potravu. Ulita mladých achatin je téměř průhledná s tmavými tečkami. Už od vylíhnutí mláďat musíme předkládat sépiovou kost. Mladé achatiny po přísunu vápníku rychle rostou a asi za rok dosáhnou velikosti 15 cm. Mladé je vhodné oddělit a rozdělit do nádobek asi po 20 kusech. Udržujeme vlhkost a každý druhý den rosíme.
Achatiny je možné asi měsíc zimovat při teplotě 15° C ve vlhkém lignocelu a rašeliníku. Tím simulujeme období dešťů, po tomto období začnou klást vajíčka.

Achatiny jsou nenároční chovanci, kteří svou velikostí a vzhledem upoutají nejednoho teraristu. Pro svou nenáročnost jsou vhodné i pro začátečníky.

Zdroj: www.ifauna.cz/rubriky/clan_show.php?id=3613&r=3

Myš bodlinatá - Pat(ynka) a Mat(ýsek)

V září jsem na burze terarijních zvířat neodolala a musela jsem si koupit páreček myší bodlinatých, které tam byly určené jako krmivo pro hady. Prodejce se na mě díval skrz prsty, když jsem po něm chtěla, aby mi dal páreček... Každopádně jsem neprohloupila. Tyto aktivní myšky, údajně neochočitelné, se k sobě velice měly a v říjnu se jim narodily dvě mimča. V prosinci další tři. A tak teď doma máme 7 myší bodlinatých. Péče o ně není náročná. Stačí jim budka k úkrytu, rulička z toaletního papíru, jako podestýlka hobliny. Jako krmení používám klasickou směs pro hlodavce a jako zpestření si občas dopřejí mouchu či granulku pro kočky. Co nesmí, je ovoce, zelenina a tráva, tohle všechno je nadýmá. Nepohrdnou rozinkou, chlebem ani oříškem.

Králíček jako mazlíček?

Nedávno jsem narazila na spunt.cz na článek o zakrslých králíčcích. Autorka zde uváděla, že zakrslý králík je skvělým zvířátkem pro malé dítě. V diskuzi tak otevřela vášnivé téma všech králíkářů a téměř všichni se shodli na tom, že králíček NENÍ vhodný pro malé dítě.

Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem zkušený králikář, ačkoli mám již druhého králíčka, stále mám spoustu mezer. I přesto s ostatními majiteli těchto zvířátek souhlasím. Můj první králíček byl velmi hodný, měl rád lidskou společnost. Ovšem jakmile viděl děti, začal vrčet a utíkal se schovat pod skříň. Včera se na naši nynější králičici Žofku přišly podívat dvě děti (6 a 11let). Žofka miluje lidi, a tak neváhala a hned si přišla návštěvu očichat. Radost v těch dětských očích byla znát a Žofce se nesmírně líbilo jejich hlazení, ale jen do té doby, než se ji snažily nosit. Neohrabané dětské ručky jí viditelně nedělaly moc dobře. Starší dítko mělo sice snahu ji správně uchopit, ale mladší si s tím hlavu nelámalo. Samozřejmě jsem ji nenechala na pospas, takže jsem děti pokárala. Potom už si s králíčkem hrály na zemi a byly všichni tři spokojení.

A co mi z toho vyplývá? Králíček se k malým dětem opravdu nehodí, je dobrý jako hračka, ale zároveň potřebuje citlivou péči. Navíc v dnešní době je spousta alergiků, v mnoha případech na seno, které králíčci tolik milují. A i když je takový ušák skvělým mazlíčkem, do pejska mu chybí trocha odolnosti, obratnosti.

Nemysleme jen na děti, ale také na zvířátko. Možná se říká mazlíčci, ale ten chlupatý polštářek na hlazení je také živá bytost, která vnímá bolest, strach, ale i lásku stejně jako my lidé!

A máme první vajíčka!

Tak se můžu pochlubit prvním úspěchem, co se týče chovu strašilek, konkrétně strašilek australských - extatosoma tiaratum. Dnes, 20.7.2008, mi první strašilka nakladla 9 vajíček. Ještě má před sebou tak 600-900 vajíček, tak se těším. Později dodám něco o uchování vajíček :o) zatím se jdu kochat!

Nadpřirozené schopnosti aneb ve stopách Sherloka Holmese

Dnešním dnem už není, co by mě překvapilo. Spousta lidí mi říká: Ten králík až povyroste, bude leda dobrý na pekáč... Nebo: Co je to za psa, když na nás neštěká? Kdyby jen přesně tihle lidé věděli...

Ráno, jako už ostatně každý den, vycházím s vodítkem v ruce ze dveří. Zaštěrkám gumovým balonkem a už slyším radostné kňučení, bouchání vrtícího se ocasu do boudy. Aida se raduje, jak se půjde proběhnout. Sotva přijdu, vítají mě zadrátované drátka. "Copak jsi vyváděla?" mrknu na Aidu, která mi skrz mříže kotce dává pac. Po prozkoumání vrátek jsem přišla záhadě na kloub, někdo musel vylomit železnou západku! A kdo jediný je takový ďábel na našem dvoře? Aida na mě vrhne výmluvný pohled a sotva ji pustím na svobodu, mám její tlapky snad všude. Hravě mi vytrhne míček a letí na louku.

Když přijdu domů, jsem úplně vyřízená. To naše přerostlé štěně nezastaví ani tropická vedra. Zavřu ji, a tam kde dříve bývala západka, namotám drát. Potom unaveně padnu do postele a do večera se z ní nehnu. Když konečně zaleze slunko, přesunu se do kuchyně najít něco dobrého na zub. "Copak to je na dvoře za hluk?" říkám si. Jsem úplně sama doma a ze dvora se ozývají zvuky, jako by někdo táhl plastový barel po zemi. Vykouknu ven. Po dvoře si s radostí lítá Aida a také Rita, dvířka jejich kotců jsou otevřená. Zděšeně letím klepat na sousedku, nejspíš už se vrátila, ale nikde nikdo. Ať buším jak buším. Běžím tedy ke kotcům, s kapkou strachu, co kdyby tady někde někdo byl? Ale na druhou stranu - Proč by zloděj pouštěl hlídací psy? Po prozkoumání je mi jasné, jak se z kotce dostala Aida. Svými bílými zoubky rozkousala drát a pustila se! Jenomže z toho potom vyplývá, že musela otevřít i Ritě. Stále nad tím musím uvažovat, ale jiná teorie mě nenapadá. Zvláštní však na této situaci je, že obojí dvířka byla otevřená dokořán. Pejsek by přece otevřel natolik, aby mohl prolézt a nebude se zatěžovat s tím, aby otevřel dokořán jako páníci. Málem jsem si nad tím ukroutila hlavu.
Poté jdu domů, abych se znovu natáhla do postele. Najednou se strašně leknu. Něco se pohybuje na skřínce u postele! Když zaostřím, poznám v tom malém klubíčku naši Žofku. "Kde ses tu vzala?" ptám se, jako bych snad čekala na odpověď. Mimino zakrslého králíčka na skřínce, která je metr vysoká? V tu chvíli začínám věřit na zázraky, sundám Žofinu ze skřínky a utíkám tu nabušit záhadný příběh... Mezi tím slyším HUP, a když se otočím, vidím Žofku v posteli a po pár šikovných skocích na deky a knížky, kdy přistává na skřínce, je mi jasné, že je to vychytralý králíček, který si najde cestu všude.

Nu co, nemám ani létajícího králíka, ani záhadného návštevníka na dvoře, vlastně už to není ani ten strašidelný příběh, co jsem chtěla původně psát, ale aspoň vím, že když si budu s něčím lámat hlavu, zvířátka mi určitě poradí :o)

Naše kočeny

Jaký by to byl statek, kdyby zde měly myši pré? V nynější době máme doma 7 koček, z čehož tři jsou kocouři a 4 jsou kočičky. Myslím, že o kočkách zde není nutno psát, jelikož je zná každý. Nejdéle máme rezavou Edvinku, která se narodila v červnu 2004, je matkou dvou koťat, které se jí narodily v květnu 2006, neustále s námi bydlí - Flíček a Nastěnka. Dále máme mourovatou kočku a kocourka, kterým pro jejich divoký výraz ve tváři říkáme Pumičky. Před dvěmi lety jsme také dostali rezavého Macíka, který bohužel kulhá po bitce s kocourem, a také Kuličku, která má nejspíš předky někde u perských koček, protože má delší huňatou srst.